Tento článek je věnován začínajícím a poloprofesionálním kapelám, protože jejich koncertů je zdaleka nejvíc.

( užitečné výtažky z článku v magazínu Frontman )

 

 

1) Bicí

Činely patří vůbec k nejsmrtelnějším zvukům, které se na pódiu vyskytují. Bicí se staví obvykle doprostřed stage a ostatní muzikanti stojí kolem nich. Pokud má bubeník v oblibě sto tunové činely, které po úderu zní hodinu, pak se zpravidla jedná o neřešitelný problém. Na pódiu se nikdo neslyší, takže se všichni přidaj a výsledek je totální koule agresivního kraválu. Zvukaři pak nezbývá nic jiného, než tenhle brajgl z pódia přeřvat péáčkem tak, aby aspoň byly slyšet zpěvy, což vlastně taky nejde, protože zpěvačka zpívá ustrašeně a její mikrofon vtipně bere činely, protože stojí metr před největší čínou. Práce s kompresorem na takovémto zpěvu zůstává fantastickým snem. Hlasité, tlusté, těžké činely rozhodně NE. Rána do bubnu by měla být dvakrát tak hlasitější, než rána do činelu. Pak má teprve zvukař prostor k tomu, aby konečně mohl se zvukem pracovat, třeba pomocí overheadů, které většinou v klubech nelze vůbec použít. Můžete namítnout, že zrovna tyhle činely se vám hrozně líbí… posluchač v klubu nepozná jakou barvu zvuku má činel, ale kurva pozná, jestli mu to utrhne hlavu.

 

2) Kytara

Kytarový zesilovač je z principu velmi směrový. To znamená že hraje velmi hlasitě v ose reproduktorů. Mimo osu reproduktorů se zvuk drasticky mění. Většina kytaristů má zesilovač postavený na zemi, nebo kombo dává na židli, maximálně však výška reproduktorů bývá kolem hrudníku. Takhle mají kombo ve zkušebně a logicky podobnou polohu pak používají při vystoupení. Problém je, že to, co kytarista v takovém případě slyší, zdaleka není jeho zvuk. Jeho zvuk je právě to, co je slyšet v ose reproduktorů. Zkoušeli jste si poslechnout, jak zní vaše kytara přímo před reproduktorem? Tam, jak se dává mikrofon? Hnusný, co? Moc to řve, nejsou tam basy… a je to strašně nahlas oproti tomu, když poslouchám jen o malinko vedle. Přitom připočteme-li výšku pódia k židli, na které stojí kombo, zjistíme, že osa reproduktorů komba je skoro přesně ve výšce uší posluchačových… a pozadí kytaristy. Skoro to vypadá, že má kytarista uši v prdeli ? Směrovost se dá dobře využít na pódiu, kde bychom se všeobecně měli snažit o co největší ticho. Kytarista by tedy měl mít kombo namířené tam, kde má uši a pokud možno tak, aby nebránil ostatním členům kapely slyšet jejich aparát. Když je kombo/bedna namířená na uši kytaristy – má to samé výhody: nutí vás to nastavit si zvuk, jaký potom bere zvukař mikrofonem, výborně se slyšíte i při relativně slabé hlasitosti aparátu, na pódiu je klid.

 

3) Basa

Basa a kytara se od sebe liší frekvenčně, výkonem a směrovostí. Basa je obvykle posazena o oktávu níže, potřebuje více výkonu a není tak směrová. Co to v praxi znamená ? Basový aparát by se neměl používat na ozvučení sálu, ale pódia. Moudří už tuší, že tedy není nutné mít tisíce wattů, ale postačí třeba i pouhých sto. Ono, upřímně, sto wattů je docela hodně, když se nevyplácá na frekvence pod 80Hz, které vůbec nejsou potřeba (to je takovej ten vítr, kterej hejbe s teplákama). Oni tam stejně jsou, i když je stáhneme, ale tak akorát. Basa má znít konkrétně ! Na pódiu je hlavně potřeba slyšet basákův rytmus, protože melodii kapela zná (nebo by aspoň měla). Směrovost basového aparátu není tak kritická. Basák si určitě může nastavit aparát do ouška, ale není špatné, když basu slyší i bubeník. Opět platí, že basák by neměl svojí hlasitostí bránit ostatním se slyšet.

 

4) Zpěv

Pokud se celá kapela bude řídit tím, co jsme si už řekli, tak zpěvák nebo zpěvačka můžou zjistit, že mají vyřešeno.D

ržení mikrofonu. Mikrofon nejlépe funguje, když se namíří tam, kde má zpěvák ústa. Je to neuvěřitelné, ale spousta lidí drží mikrofon pod bradou, nebo s ním míří do nosu. Prostě musí být namířen přímo na pusu, ne bokem, a musí se na něj zpívat co nejblíže. Pak má dobře prokreslené basy, zpěv je tlustý, okolní rušivé zvuky nejsou tak slyšet, dobře funguje odposlech.  Při této pozici mikrofonu je však důležité neměnit polohu. Jakákoli změna se drasticky projevuje úbytkem hlasitosti zpěvu. Například kytaristé zpěváci často uhýbají od mikrofonu, když mrknou, co dělá basák nebo při hledání toho správného pražce. Pro správný vyrovnaný zvuk je podmínka držet ústy na mikrofonu jako přibití.

Zpěvák/zpěvačka zpívá potichu. Tohle je asi nejsložitější změnit, protože to vyžaduje tréning. Ale na pódiu platí fyzika a pokud do mikrofonu jde slabý signál, zvukař jej musí hodně zesílit. To však jde pouze do určité meze, protože v tu chvíli začne mikrofon brát také další okolní zvuky, jako je třeba rytmičák od bubeníka a nebo moje oblíbené činely. Ve finále to vazbí a zpěvový mikrofon kazí celkový mix rámusem z pódia.

 

Základní pravidlo, které platí vždy – když se neslyším, tak je lepší ubrat kravál, který mi brání slyšet to, co chci, než přidávat vlastní hlasitost !!!

 

Zvukař míchá energii, kterou kapela na koncertě vydává. Pokud kapela hraje nemastně neslaně, bez energie, tak s tím zvukař nic neudělá, ani kdyby byl sebelepší.V Anglii používají zvukaři jedno pravidlo, když si kapela stěžuje na zvuk : " Shit in, shit out "

 

Zdroj : http://frontman.cz/ctyri-nejcastejsi-chyby-pri-zive-produkci